those dang spear jerks are bane my existence dead cells
Jako by hrad High Peak už nebyl dostatečně stresující
Skoro se začínám cítit provinile za to, kolik času jsem se potápěl Mrtvé buňky . Přímo vzhůru, od té doby jsem nebyl v roguelike hře Spelunky zpět v roce 2012. Vkrádám se alespoň jeden dobrý běh denně a „jeden dobrý běh“ by mohl snadno trvat až tucet neuspokojivých pokusů o útěk.
sql rozhovor otázky s odpověďmi pdf
Myslel jsem, že to bití Mrtvé buňky by mě zpomalil, ale kdyby něco, zabití ruky Krále mě jen oživilo. Variabilita stavění postav, větvených úrovní, mechaniky akrobatického pohybu a ano, stálá grind směrem k odemykání každé poslední položky - je to všechno tak lákavé.
Nejsem dost sebevědomý, abych jako výchozí nastavil modifikátory obtížnosti po hře Mrtvé buňky zkušenosti, a to díky jednomu hlavnímu nalepovacímu bodu: Lanceru. Každá složitá akční hra má jeden konkrétní typ nepřítele, se kterým se nemůžete spolehlivě vypořádat, a pro mě to jsou ty škubání s oštěpy. Nesnáším je!
Tihle mazlí psi na to všechno přišli. Mohou vás bodnout stěnami, podlahami a stropy. Často se nacházejí v blízkosti jiných nepřátel, kteří vás nenechají stát a plánují, takže není vždy snadné na ně dostat kapku. Mají dlouhý dosah a útok tří úderů, který je klamně těžko uhnout.
Moje řešení? Naklonit se ještě více do mého oblíbeného herního stylu (budování taktik poškození v průběhu času) a bojovat proti nim z bezpečné pozice. Nebo to zabraňte, ohromte / zmrazte a jděte ven.
Je to méně než dokonalé řešení, které mě nechává napjaté pokaždé, když vstoupím na hrad High Peak. Jsem si jistý, že se v určitém okamžiku podívám na Lancer stejně jako kdysi velké hrozby jako Concierge, Golem a Lacerator. Pak to bude jen otázka dalšího jednání s Handem. 'Prostě'.
Jak se má Mrtvé buňky léčím tě tak daleko? Co vám dává největší potíže?